|15:40| Během posledních několika dní, zvlášť o víkendu, se stala ukrutná spousta věcí, které stály za to prožít :) Do
sbírky mi přibylo několik desítek fotek a doufám, že na nich ne
vypadám jako Robocop příliš často, ale abych to vzal popořádku.
Kaffihús
Poslední Bifröst partý se opravdu velmi vydařila, přestože, jak jsem se dozvěděl až později, Islanďani si z akcí moc nepamatují, takže navázat nová přátelství na párty je defakto nemožné. Prostě druhý den nevědí co pili, s kým mluvili, co dělali, kde tančili. To, kam šli spát usuzují až podle toho, kde se následně probudí. Alespoň takhle mi to bylo popsáno a podle toho co jsem viděl, se to alespoň tady v Bifröstu nebezpečně blíží pravdě :)
V kaffihúsu (místní kavárna), kde se párty konala, se Jana chopila příležitosti a začala tam dělat servírku :) Samotná párty začala někdy kolem 22h a já s Michalem jsme tam byli v půl dvanácté jako na koni (přestože jsem Jardovi slíbil, že tam budeme už v deset, takže když jsme ve 23:30 dorazili, už tam nebyl - ale to je zas jiný příběh..). Bohužel jsem celkem solidní pako a přestože jsem si speciálně kvůli pobytu na Islandu zařizoval účet v mBank, abych měl platební kartu s výběry z bankomatu v zahraničí zdarma (a stálo mě to dost nervů, když mi málem nepřišla karta v čas - opět jiná story..), tak jsem musel vybrat peníze z účtu z eBanky, protože jsem si do mBanky nepřevedl dost peněz :( Když jsme se pak tedy po chvilkovém boji s bankomatem dostali k tomu, že jsem vybral peníze, které jsou mimochodem celkem zvláštní, tak nás slečna u vchodu zkásla, orazítkovala a pustila dovnitř.
Většinu večera jsem strávil postáváním u baru a klábosením s Michalem nebo Ísakem, což bylo bylo docela fajn. Občas někdo zjistil, že jsme cizinci a noví, tak se přišel seznámit a případně přivedl po chvilce dalšího kamaráda/kamarádku. Chvílemi jsem nebyl daleko od toho, abych si na krk pověsil cedulku NEKRMIT, protože to bylo opravdu jak na exkurzi v ZOO: "Jééé, hele, tohle je ten vzácnej druh českýho studenta, to nám tady ve volný přírodě moc nežije, pojďte se všichni podívat!" Jen jsem měl divný pocit, že jsem na špatný straně mříže, znáte to..
Pitím večera byl jakýsi pokus o punč, který byl hnusný hned z několika důvodů. Za prvé byl strašně sladký, za druhé - "vylepšovali" to mátou - která byla značně unavená a pořád plavala na hladině, za třetí - nebyl v tom téměř žádný alkohol. Když si představíte sklenku neakloholického mojita, ve které někdo rozpustil sáček super sladkých rybízových Bomparů, tak se celkem reálně přiblížíte fialovému čemusi, co jsem ten večer ochutnal. Jediná pozitivní věc na tom "punči" byla cena. To byl pravděpodobně i jediný důvod proč to mělo ten večer takový úspěch, protože 250 ISK je zhruba 40% o proti ceně za obyčejné islandké pivo, o jehož kvalitách vzhledem k českým pivům by šlo s úspěchem vést dlouhou debatu..
Michal měl u sebe naštěstí lahvičku s českou slivovicí, tak jsme si ten punč trošku okořenili. Abych se dostal přes vrstvu máty na hladině "punče", vzal jsem si brčko a pak se to už jakž takž dalo. Celkem se s Michalovo 50 - 55% slivkou slavil úspěch, protože alkohol nad 38% se na Islandu prý snad ani neprodává, takže zvědavci, kteří chtěli ochutnat se našli :)
Během večera se zpívalo, protože karaoke je tu celkem populární zábava. Nějak jsem se tomu
nechtěl a priori bránit, ale nikdo nás ke zpěvu nevyzval, tak jsem se nikam necpal ;) I bez mé účasti bylo před mikrofonem stále plno, tak si myslím, že nebylo potřeba pokazit tak příjemný večer mým zpěvem :))
V jednu hodinu nás začali pomalu vyhazovat, že zavírají.. Celkem brzo na můj vkus a příchod, ale co se dalo dělat. Když nás slečna v půl druhé začala opět, tentokrát už více rázně, vytlačovat od baru, tak jsem zaslechl, že prodej alkoholu po jedné v noci je nelegální. Připadá mi to jako blbost, zvlášť
po zkušenostech z Reykjavíku, ale což, třeba to platí jen pro kavárny a restaurace a barů ve městech se to netýká.
Afterparty
Ve dvě hodiny jsme byli snad už všichni venku :) Než jsem se stačil rozkoukat, tak mi můj nový kamarád z města
Akureyri Sigurjón, zvaný Sisi, začal vysvětlovat, že jdeme k někomu na afterparty. Ani jsem se nestačil zeptat kam a přiběhla slečna a prapodivnou češtinou povídá "Dobrýten, já jmenujíté Árný nanna", potřásla mi rukou a opile se usmála, ještě asi třikrát to celé zopakovala, chvilku poskakovala kolem Sisiho a pak s pokřikem "Nasechladou" zmizela kdesi v davu, uff.
Sisi mě dovedl do apartmentu, kde duněla hudba a v místnosti, kde obvykle bydlí dva lidi tančilo půl tuctu nadšenců. Další postávali všude kolem a akčně si pořád něco vykládali. Na posteli tam ležela slečna, kterou jsem zaregistroval už v kaffihúsu, když se při zavíračce snažila elegantně seskočit ze stolu na kterém se předtím opíjela. Bohužel byla už tak nametená, že ji nějak sklouzla noha a lodička z nožky, že sebou naprosto neelegantně řízla o podlahu. Jak tam tak seděla na zemi, ladnou a botku měla obtočenou kolem palce u nohy, čekala, že ji někdo zvedne. Po chvilce ji opravdu začali chlapci zvedat a pravděpodobně ji donesli na afterparty, protože si neumím přestavit, že by to došla sama. Obzvlášť, když afterparty byla v prvním patře. Pro slečnu byl evidentně problém vlastní podpatek, natož schodiště..
Slečna ležela na posteli a naprosto tupým pohledem bloudila po místnosti (možná bych měl říct "tupým a opilým pohledem", protože slečna nevypadala moc jako studijní typ ;)). Já jsem se mezitím dal do řeči se Sandrou, které před pár dny sebrali řidičák, po té co ji chytli policajti nacucanou jak houbu, a s Bjarney, která mě sama oslovila už v kaffihúsu a když pak odcházela z afterparty, tak mě pozvala na kafe. Abych předešel faux pas, stočil jsem promptně hovor na její dvě děti, na svou rodinu a Kubu :) Pochopila rychle, nicméně na kafi trvala..
Během večera jsem se po vzoru minulého víkendu v Reykjavíku seznamoval jak o zlatý vidle :) Nicméně žádný z mých nových kamarádů (jo a dvou slečen, které mi nabídli výuku islandštiny), kteří si mě přidali i na MSN, se ještě neozval :) Oni si zkrátka (radši) vůbec nic nepamatují..
