Island: Koncentrace prasat
|16:21| Dnes mi v RSS čtečce přistál článek Reflexu o Islanďanech "Incestem ke kráse a lásce" (už ten název mě mohl varovat). Iva Skochová (autorka textu) se zmiňuje o celonárodní Knize Islanďanů - genealogické databázi, ve které drtivá většina Islanďanů snadno zjistí jak moc jsou si příbuzní např. se svou novou přítelkyní.
Ísak mi říkal, že když vezmete dva náhodné Islanďany a kouknete do Íslendingabók, tak je běžné, že najdete v alespoň sedmé generaci společného předka.. celkem děsivá představa, nepřijde vám?
Článek také informuje o nové studii Live Science, podle které může být bližší genetická podobnost výhodou - příliš vzdálené rody/geny nemusí být kompatibilní a výsledkem je nižší porodnost.
Ve článku je splácané taknějak do sebe to co spolu moc nesouvisí - podle autorky tato snaha o zachování geneticky slučitelného národa může být důvod proč se Island brání imigraci a EU: "nechtějí si na své teritorium pustit nekompatibilní, ošklivé a jinak nežádoucí geny".
Připadá mi to jako míchání jablek a hrušek dohromady. Nehledě na to, že podle únorového průzkumu deníku Fréttablaðið většina Islanďanů je PRO vstup do EU. A imigraci se snad brání většina států - a zvlášť ty malé. (Poznámka o imigraci: Největší minoritou jsou tu Poláci (asi 2,7% populace) a cizinci se podílí na cca 7 % celkového osídlení.)
Na článku mě asi nejvíc pobavila citace Islanďanky Silvíe (vdané za vzdálenejšího bratrance): "Na Islandu uvidíš největší koncentraci krásných lidí na světě." Jsem tu víc než měsíc a řekl bych, že krásné lidi bych spočítal na prstech jedné ruky.
Daleko přínosnější a zábavnější, než samotný článek, je diskuze pod článkem, vřele doporučuju. Až na pár výjimek velká sranda :)
Zpět k tématu (názvu tohoto článku). Podle "genetičky" Silvíe je Island koncentrací nejkrásnějších lidí na světě. Má zkušenost je bohužel trošku jiná. Spíš než o národ krasavců bych se nebál říct, že se jedná o národ prasat. A to zrovna nemyslím Bónus prase, které mimochodem vypadá jak kdyby právě dokončilo další láhev Brennivínu. Alespoň tady v Bifröstu to místy vypadá jak někde na špatně vedené skládce.
Nechci tady jen tak vzdychat nad tím, jak je u nás v domě stále cítit prapodivný zápach, přestože se snažím velmi často větrat, nad tím, že pokud nevynesu přeplněný koš, tak zůstane v kuchyni dalších několik dní, což odéru v domě moc nepomůže. A vyprávění o ledničce nechci ani začínat - taky příběh se smutným koncem..
V posledních pár dnech mě víc rozčiluje, že po přípravě jídla většinou mých flatmate (spolubydlících) to v kuchyni vypadá vždy jak po několika denním intenzivním boji, ve kterém přišel o život minimálně jeden lední medvěd a tři ovce (usuzuji podle bordelu) - boj na život a na smrt. Všude najdete zbytky (ať syrové nebo tepelně upravené), drobky, volně ložené obaly a krabice (mražená pizza, rybí prsty, prostě co je zrovna v mrazáku a nadělá bordel) apod.
Jak jsem před pár dny říkal Kubovi - nepřijel jsem sem uklízet. Bohužel, než si můžu udělat něco k jídlu, tak musím uklidit v kuchyni. Pokaždé. A druhé bohužel - když skončím, tak zas po sobě uklidím, což je evidentně práce navíc a naprosto zbytečná. Předevčírem jsem po večeři uklidil a Laurusovi stačilo jen 140 vteřin na to, aby linku uvedl do původního stavu. Doteď přesně nechápu jak se mu při rozpékání mražených toustů v horkovzdušné troubě podařilo zmáčet linku, ušpinit dva nože a struhadlo na sýr, navíc v tak rekordním čase. Nic z toho bych tu asi nepublikoval, kdybych nevěděl že u Jany v domě je to naprosto stejné.
Poslední kapkou byly včera tašky s odpadky, které vítr od vedlejšího domu odfoukl k nám na verandu. Decentně jsem je dostrkal zpět ke správným dvěřím a doufal, že je dojdou vyhodit, protože tam nejsou první den. Dnes kvůli větru jedna z tašek povolila, takže máme na verandě a v okolí domu asi tři zauzlované tašky s odpadkama a obsah půlky jedné takové je dekorativně rozprostřené po okolí. Smutné na tom všem je, že mezi poházenými odpadky jsem zahlédl použitou injekční stříkačku. To, že je za domem školka nechci snad ani připomínat.
Nevím, kde se to v nich bere, asi to mají v genech ;)
Ísak mi říkal, že když vezmete dva náhodné Islanďany a kouknete do Íslendingabók, tak je běžné, že najdete v alespoň sedmé generaci společného předka.. celkem děsivá představa, nepřijde vám?
Článek také informuje o nové studii Live Science, podle které může být bližší genetická podobnost výhodou - příliš vzdálené rody/geny nemusí být kompatibilní a výsledkem je nižší porodnost.
Ve článku je splácané taknějak do sebe to co spolu moc nesouvisí - podle autorky tato snaha o zachování geneticky slučitelného národa může být důvod proč se Island brání imigraci a EU: "nechtějí si na své teritorium pustit nekompatibilní, ošklivé a jinak nežádoucí geny".
Připadá mi to jako míchání jablek a hrušek dohromady. Nehledě na to, že podle únorového průzkumu deníku Fréttablaðið většina Islanďanů je PRO vstup do EU. A imigraci se snad brání většina států - a zvlášť ty malé. (Poznámka o imigraci: Největší minoritou jsou tu Poláci (asi 2,7% populace) a cizinci se podílí na cca 7 % celkového osídlení.)
Na článku mě asi nejvíc pobavila citace Islanďanky Silvíe (vdané za vzdálenejšího bratrance): "Na Islandu uvidíš největší koncentraci krásných lidí na světě." Jsem tu víc než měsíc a řekl bych, že krásné lidi bych spočítal na prstech jedné ruky.
Daleko přínosnější a zábavnější, než samotný článek, je diskuze pod článkem, vřele doporučuju. Až na pár výjimek velká sranda :)
Zpět k tématu (názvu tohoto článku). Podle "genetičky" Silvíe je Island koncentrací nejkrásnějších lidí na světě. Má zkušenost je bohužel trošku jiná. Spíš než o národ krasavců bych se nebál říct, že se jedná o národ prasat. A to zrovna nemyslím Bónus prase, které mimochodem vypadá jak kdyby právě dokončilo další láhev Brennivínu. Alespoň tady v Bifröstu to místy vypadá jak někde na špatně vedené skládce.
Nechci tady jen tak vzdychat nad tím, jak je u nás v domě stále cítit prapodivný zápach, přestože se snažím velmi často větrat, nad tím, že pokud nevynesu přeplněný koš, tak zůstane v kuchyni dalších několik dní, což odéru v domě moc nepomůže. A vyprávění o ledničce nechci ani začínat - taky příběh se smutným koncem..
V posledních pár dnech mě víc rozčiluje, že po přípravě jídla většinou mých flatmate (spolubydlících) to v kuchyni vypadá vždy jak po několika denním intenzivním boji, ve kterém přišel o život minimálně jeden lední medvěd a tři ovce (usuzuji podle bordelu) - boj na život a na smrt. Všude najdete zbytky (ať syrové nebo tepelně upravené), drobky, volně ložené obaly a krabice (mražená pizza, rybí prsty, prostě co je zrovna v mrazáku a nadělá bordel) apod.
Jak jsem před pár dny říkal Kubovi - nepřijel jsem sem uklízet. Bohužel, než si můžu udělat něco k jídlu, tak musím uklidit v kuchyni. Pokaždé. A druhé bohužel - když skončím, tak zas po sobě uklidím, což je evidentně práce navíc a naprosto zbytečná. Předevčírem jsem po večeři uklidil a Laurusovi stačilo jen 140 vteřin na to, aby linku uvedl do původního stavu. Doteď přesně nechápu jak se mu při rozpékání mražených toustů v horkovzdušné troubě podařilo zmáčet linku, ušpinit dva nože a struhadlo na sýr, navíc v tak rekordním čase. Nic z toho bych tu asi nepublikoval, kdybych nevěděl že u Jany v domě je to naprosto stejné.
Poslední kapkou byly včera tašky s odpadky, které vítr od vedlejšího domu odfoukl k nám na verandu. Decentně jsem je dostrkal zpět ke správným dvěřím a doufal, že je dojdou vyhodit, protože tam nejsou první den. Dnes kvůli větru jedna z tašek povolila, takže máme na verandě a v okolí domu asi tři zauzlované tašky s odpadkama a obsah půlky jedné takové je dekorativně rozprostřené po okolí. Smutné na tom všem je, že mezi poházenými odpadky jsem zahlédl použitou injekční stříkačku. To, že je za domem školka nechci snad ani připomínat.
Nevím, kde se to v nich bere, asi to mají v genech ;)
Štítky: Bifröst, bónus, island, Jana, Kuba, Lárus, prasátko, Ísak, školka
, facebook.com, RSS, wizz air
Kupte mi kafe!
