|13:13| Panta rhei - vše plyne. To věděli už staří Řekové. Jestliže život skutečné znamená "plynout", tak pak je jasné že lpět na něčem znamená smrt, nebo ne? To, na čem lpíme, se již nemůže pohybovat, nemůže již plynout A co se již nemůže pohybovat, je tedy mrtvé. Život je řeka, která pokud neplyne, tak není řekou.
Pokud budeme lpět na mládí, jsme už teď mrtví. Beru věci, tak jak jsou a jak říká
Kuba "Věci jsou správně tak jak jsou" (ať už jsou jakékoli).
Mám za sebou několik bláznivých věcí, které jsem udělal (a některé mi dnes už nepřipadají tolik bláznivé nebo "statečné"). Bylo jich prostě třeba. Jako to, když jsem odešel z Vodafonu a odjel do Španělska a nevěděl přesně co se mnou bude. Potřeboval jsem něco udělat. Prosvést změnu, možná. A proč.. Vše co jsem měl za sebou bylo sice fajn, ale to co jsem měl před sebou bylo tak trošku to stejné, jen už mírně okoukané.. takový křeček v kolečku.. I sebe větší snahou se nikam nedostane i kdyby si nožičky uběhal.. dokud se nezastaví a nezačne trošku jinak.. Asi proto jsem odešel, potřeboval jsem vylézt z běhacího kolečka (přestože to byl ten nejúžasnější a nejzábavnější maraton).. a
projít se po pláži, abych se neplánovaně po několika měsících vrátil a
začal znova a prostě
úplně jinak. Mám teď vlastně takový krásný nový život, ve kterém je vše úžasné a dokonalé.. Samozřejmě, že ne. Samozřejmě, že občas je všechno na pytel i teď.
Možná znamená
panta rhei důvod k nekonečnému optimismu, protože stačí, když se člověk smíří s tím, že
vše plyne?
Mari propadla mírné přednarozeninové a předvánoční depresi. Ne však proto, že by ji nikdo neměl rád (protože má) nebo měla pocit, že se z ní stává stará pixla (což se neděje). Nic takového a přesto pochybuje. Ona, která je jedním z nejspolehlivějších lidí, kterého znám. Ona, která má sílu povzbuzovat, motivovat a umí pochválit, potěšit, pomoct a utěšit, když je to třeba. Mari, která je naprosto úžasná v tom, jak umí diplomaticky jednat s lidmi (a nehrabe se do věcí, do kterých ji nic není - to se dnes moc nevidí ;). A ona pochybuje.. (no, neni to rouhání?)
A nepochybuje jen ona. Před pár dny mě zachvátil pocit, že mé cíle jsou příliš vzdálené, mé schopnosti k jejich dosažení nedostačující a všechno je tak trochu na pytel. Když se to spojí s mými organizačními (ne)schopnostmi, tak je otázka času, kdy nastane FATAL ERROR a můj život vrátí hlášku "404 - nenalezeno", protože mi vypadl z indexu a nejde už ani
vygooglit ani se s ním
seznámit. Měli bysme si všichni dát novoroční předsevzetí a do svých To-do (seznamů, věcí, které musíme udělat) si připsat "Žít", ať už to znamená cokoli.
C'est la vie.
